Hra nahlíží do hlavy hrdinky, která ať přímo či nepřímo ovlivňuje naše jednání, chování a myšlení. Jak se jí to povedlo? A co nás k ní přivádí? Elfriede Jelinek zmiňuje, že „nejsilnější pud v člověku je pud osvobodit se.“ Osvobozením se myslí chuť zbavit se pravidel, zábran a odpovědnosti. Člověk nechce převzít zodpovědnost za svůj život a odmítá hledat řešení. „K tomu je mu dobrý každý prostředek.“ Naše hrdinka je prostředkem, který jsme si sami zvolili a pasovali jsme se tím do role její zbraně i oběti. Samozřejmě jsme jí vděční a zavázaní, ona naší odevzdanosti patřičně využívá. Nyní máme možnost pohlédnout do jejich karet, které nám dává v šanc.
Jak s nimi naložíte?
„Stát, neopouštějme tuto tramvaj tak rychle, zůstaňme ještě chvilku. Je naplněna jednobarevným davem, u kterého se na první pohled nepozná, o co se jedná. Jestli o dobytek nebo o lidi. Z tohoto davu nic nevyčnívá, jen klobouk nějaké ošklivé ženy v křiklavé šokující barvě, která je právě v módě. Vyčnívá negativně. Jsou jako krávy nebo jehňata, trpělivě by se odpotáceli i na jatka a tam by sami přidrželi nůž a označili místo, kde je mají zapíchnout.“
Elfriede Jelinek, Vyvrhelové
Režie: Jan Doležel
Technické zázemí: Lenka Jančová
Audiovizuální zázemí: Michal Fíbek
Hrazeno z dotace JmK.
